Nuda ve škole, nuda v práci. Zatočte s ní! Nezapomenutelné odreagování a neuvěřitelnou zábavu vám přinášejí RC modely. Nechápete? Jak vás mohou zabavit nějaké RC auto nebo RC vrtulník. Tak čtěte dále.

RC auta

Zapomeňte vše, co jste si o autíčcích na ovládání, které znáte spíše z hračkáren, mysleli. A teď si představte jízdu rychlostí 100km/h. V normálním autě, no uznáváme, že to pro většinu z nás není žádný zážitek. A teď si představte jízdu na lyžích či na kole v rychlosti 100km/h. Rychlost, jakou jezdí opravdoví profesionálové těchto sportů. Rychlost, při které vám řve vítr v uších, zorné pole se vám zužuje a vy vidíte jen před sebe a do krve se vám pumpuje adrenalin. A teď si představte, že se proti vám blíží vaše RC auto touto rychlostí. Ne. Opravdu nevtipkujeme. Moderní RC auta jsou opravdu schopna těchto rychlostí dosáhnout. Čekáte cenu v řádech desetitisíců. Omyl. Už RC modely aut v ceně okolo 5000Kč dosahují rychlosti až 80km/h. A to jsou pořád na trhu modely, které se rychlostí blíží k 200km/h – čímž v maximální rychlosti pokoří značnou část osobních automobilů a zrychlení mají jako supersporty. Pokud k tomu všemu máte rádi vůni spáleného paliva a řev motorů, jsou tu pro vás spalovací modely. Výměna a čištění filtrů, měření teploty motoru, laděné výfuky – to vše znáte už z vašeho osobního auta. Pojďte je vyzkoušet v RC provedení a užívejte si dlouhé hodiny zábavy.

Ta pravá RC auta pro vás má internetový obchod Modelfun.cz . Ochotný personál čeká na Vaše dotazy, modely čekají na skladech na vaši objednávku, servis je připraven vám pomoci v řešení vašich potíží. Takže pamatujte – Modelfun.cz – RC modely pro každého.

Internetová slevomanie v ČR vypukla před necelými dvěma lety a dnes už prý máme „na hlavu“ víc slevových portálů, než je jich ve Spojených státech amerických.

Český trh hromadného nakupování je totiž na rozdíl od zahraničních totálně přeplněný. V cizině běžně existuje jen několik desítek větších slevowebů, jež si vzájemně konkurují.

U nás jich máme 250 až 300, přičemž některé z nich jsou tzv. agregátory, to znamená, že slevy sdružují – prezentují aktuální nabídky ze všech stránek, jež je nabízejí.

O české zákazníky tak usiluje vedle velkých hráčů i vysoký počet malých, což s sebou přináší problémy. Ty jsou způsobeny – vedle vysloveně podvodných praktik – i skutečností, že někteří obchodníci neumějí slevy správně využívat a pak nejsou schopni zákazníky uspokojit. Stane se to například tehdy, když prodejce nenastaví dobře limit prodávaných poukazů a služeb.

Stížnosti narůstají

V poslední době se množí stížnosti lidí, kteří nebyli se zbožím nebo službami koupenými přes slevové portály spokojeni. Hodně jich směřovalo na restaurace: nejčastěji se spotřebitelé nemohli po zakoupení voucheru objednat ke konzumaci (dodavatel služby byl nepřístupný) či nabídka nebyla v deklarovaném rozsahu, případně s nimi personál podniku jednal jako s hosty druhé kategorie.

V takovém případě by se měl nespokojený zákazník obrátit na slevový server a nejlépe písemně ho požádat o vrácení peněz. Pokud neuspěje, má možnost svůj nárok vymáhat soudní cestou.

Raději větší portál

Problémům je ale vždy lepší předcházet. Chce-li člověk nakoupit přes slevový server, měl by si nejdříve pečlivě zjistit, zda je důvěryhodný.

To může napovědět jeho historie (tedy jak dlouho existuje a jakou pozici má na trhu) a hlavně spokojenost jeho zákazníků, kteří si rádi a čile na webech vyměňují zkušenosti.

Je tedy důležité vybrat si takový, který má pozitivní reference a už prokázal, že poskytuje kvalitní zboží a služby. Seriózní slevové servery si také pečlivě vybírají své obchodní partnery.

Proto se u nich nemusíme bát, že bychom narazili na nějakou podvodnou nabídku. S důvěrou se můžeme obrátit především na ty největší a nejznámější, kteří se na tomto trhu pohybují od samého začátku a udávají jeho směr. K nejvýraznějším hráčům patří zejména Slevomat, Zapakatel a Vykupto.

Nejdříve se zeptat

Více se múžete dočíst v celém článku Jak na slevové portály?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.

Do Prahy jste přijela nahrát písničky k „nejtrikovějšímu“ českému filmu Poslední z Aporveru. Čím vás režisér Tomáš Krejčí přesvědčil ke spolupráci?

Nemusel mě nijak zvlášť uhánět. Poslal mi e-mail, že by mě rád požádal o písničky k filmu. Setkali jsme se, když jsem měla v Čechách koncert v říjnu, řekl mi své představy, souhlasila jsem a napsala pár písniček.

Máte ráda fantasy?

Moc. Stejně jako sci-fi a pohádky. To byl jeden z důvodů, proč se mi nabídka líbila. Hlavně mě zaujal princip filmu, že zlo nejde přemoci větším zlem, ale jenom láskou. Bylo mi to blízké, protože s tímto tématem pracuju ve svých písničkách: láska, strach, světlo, temnota a vztah mezi nimi, hledání řešení.

Mluvila jste o písničkách, ale zatím se psalo, že nazpíváte tu titulní. Jaká je tedy definitivní verze?

Nahráli jsme jich pět. Filmovou hudbu dělal Ondřej Brousek, na mně nechali, kolik písniček napíšu. Měly být originální, mimozemské, aby si diváci mohli představit, že je můžou slyšet na jiné planetě. Byla to pro mě výzva, věděla jsem, že k písničkám musím přistoupit jinak, než kdybych skládala na svou vlastní desku.

Jak?

Hlavně pokud se týká výběru nástrojů – když vidlička nevypadá jako vidlička, nemůže tam být klavír. Samozřejmě jsme museli využít pozemské nástroje, jiné k dispozici nejsou (smích), ale pohráli jsme si s nimi ve studiu, snažili se přijít na nějaké zajímavé zvuky.

Jakou řečí zpíváte?

Písničky jsem natočila ve dvou verzích: v angličtině a aporverštině, což je jazyk, kterým se mluví na té tajemné planetě. S kamarády, které jsem měla s sebou, jsme si opravdu užili. Včetně Aidy, která hrála a zpívala na mé první sólové desce.

Aida pochází z Íránu a žije v Americe. Znala Česko?

Poznává ho až se mnou. Poprvé tu byla v květnu, přijely jsme společně na týdenní turné. Nejdříve jsem ji vzala domů, takže mou zem ochutnala nejprve přes maminčinu kuchyni. Pak jsme ji vozili na místa, která máme rádi – poznávala města, krajinu i lidi. Myslím, že se tu Aidě líbí a přijede znovu.

Pocházíte z Moravy, v Irsku jste si koupila dům, poslední rok žijete v Americe. Kde se cítíte doma?

Všude. (smích) Tady mám rodinu a kamarády, v Irsku jsem si vybudovala zázemí a našla další kamarády, v Americe taky. Na všech třech místech se cítím dobře. Na druhou stranu ať jsem kdekoli, někdo nebo něco mi chybí.

Nutí mě to vážit si toho, co mám teď a tady, nepřemýšlím o tom, co mi někde jinde utíká. Když přijedu do Česka, užívám si rodiče, kamarády, jídlo, jakmile odjíždím, jsem sice smutná, ale těším se na lidi a zvyky, které mám v Americe. Asi je to přirozené.

Kde počítáte, že budete vychovávat děti?

Zatím nevím. Moc neplánuju budoucnost, mám zkušenost, že cokoli naplánuju, vyjde pak jinak. Jako by to byla schválnost. (smích) Dělám hudbu, baví mě to, můžu být kdekoli.

Kdybych teď měla děti, muzice bych se takhle intenzivně věnovat nemohla. Až přijde čas, uvidíme, jaké místo k životu vybereme. Zatím jsme v Americe, ale myslím, že tam nezůstaneme napořád, láká mě to do Evropy.

Manžel si dovede představit stěhování?

Myslím, že by byl ochotný žít kdekoli, je flexibilní. I díky své práci – je zvukař ve studiu a muzikant, cestuje s kapelami. Ani jeden nejsme navázaný na jedno místo.

Jaký máte vztah k oscarové písničce Falling Slowly? Musíte ji zpívat na každém vystoupení?

Nemusím, ale i kdyby to tak bylo, nebránila bych se. Když muzikant ví, že lidé opravdu chtějí jednu jedinou písničku, měl by ji zahrát. Není to tak velká cena za to, že si koupili lístek a přišli.

Já Falling Slowly zpívám ráda všude, kde je příležitost. Neleze mi na nervy, přestože jsme ji hráli několiksetkrát. Asi se mi nikdy neobehraje, je nasáknutá vzpomínkami, které se mi vracejí, když ji hraju.

Písnička zazněla i v Simpsonových, jste jediná Češka, která se do kultovního seriálu dostala. Jak jste si s Glenem Hansardem dabérskou kreaci užili?

Byla to hrozná legrace. Scény ještě nebyly nakreslené, hlasy se namlouvají dřív. Scenárista a režisér poslouchají a říkají, co a jak pozměnit. Pak si teprve vyberou verzi, kterou budou animovat. Ve studiu se k nám chovali moc pěkně, přišli za námi i hlavní tvůrci seriálu.

Díl byl o tom, že Simpsonovi jedou do Irska na dovolenou a dělají si legraci z tamních lidí a míst. Jedna ze scén vypadala tak, že Homer a Bart jdou po Dublinu, nudí se a míjejí Glena, který hraje na ulici jako ve filmu Once.

Zahraje jim Falling Slowly, dají se do řeči, objevím se já a na rozdíl od filmu na Glena řvu, ať mi dá pokoj, že mám manžela, a vyhodím klavír, který mi poslal, z okna. Takže si to dělalo srandu i z nás dvou, což je v pohodě, protože to k Simpsonům patří.

Více se múžete dočíst v celém článku Markéta Irglová: Doma jsem všude. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.

„Je absurdní, že lidé demonstrují proti klecovému chovu slepic a stísněným prostorám kravínů, když přitom sami sobě připravují stejné podmínky. A ještě to vydávají za pokrok!“

Na zuřivosti Jaroslava Čížka se podílí fakt, že se s kancelářemi typu open space zjevně nesžil. Jenže co naplat, ony to opravdu bývají ty „slepičárny dozorované Velkými bratry z hujerovských skleněných kukaní“.

„Moje práce spočívá v telefonování s desítkami lidí denně. Hrozně záleží na osobním přístupu k nim – s někým je třeba zažertovat jemně, s jiným drsněji, pro někoho najít soucit a jinému zase třeba poradit v osobních věcech.

Dokud jsem byl ve své minikancelářičce sám, dařilo se mi to výborně, šel jsem od úspěchu k úspěchu. Teď je nás v nové hale téměř šedesát a já jsem nahraný.

S pocitem, kolik lidí kolem mě poslouchá, se nedokážu naladit na stejnou komunikační rovinu s člověkem na druhém konci drátu. Snad je to ode mě stud, snad nejsem dost dospělý nebo dost profesionální. Ale prostě najednou jsou úspěchy tytam.“

Nezvládáš? Nevadí – přijde jiný

V tom Jaroslav Čížek zdaleka není sám. Otevřené kanceláře zvíci plaveckého stadionu přinášejí nejrůznější nepříjemnosti většině lidí, kteří jsou v nich nuceni pracovat.

Dokládá to řada zahraničních studií, předloni vydaná publikace Davida Michalíka a Petra Skřehota z pražského Výzkumného ústavu bezpečnosti práce i další (viz rámeček SOS: kdo nás zachrání?).

Více se múžete dočíst v celém článku Open space aneb lidé v kancelářském kotci. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.

Unikátní čtyřpodlažní budova má otevřená podlaží prakticky bez interiérových stěn a ty chybějí i na fasádě, která je tvořená výhradně posuvnými celostěnovými okny. Jednotlivá podlaží spojuje točité schodiště vinoucí se středem budovy až po střešní terasu.

Čtyřpodlažní budova překypuje bujnou zelení různých druhů a vzrůstů a do značné míry tu nahrazuje stěny a nábytek. Ten je zde použitý skutečně jen v minimální míře. Pro dosažení většího soukromí jsou v domě závěsy, které slouží nejen na zakrytí prosklené fasády, ale i na členění vnitřních prostor. V přízemí domu se nachází obývací pokoj s kuchyní, druhé a třetí poschodí je vyčleněné pro ložnice, na třetím poschodí je pak i koupelna. Čtvrté poschodí je vyhrazené pracovně, kterou lze propojit se střešní terasou. Na té se navíc nachází samostatná místnost využitelná například jako pokoj pro hosty nebo jako sklad zahradního nábytku.

Prakticky přehledná, neuvěřitelně lehce a vzdušně působící budova je zalitá světlem a zásluhou živých rostlin má i příjemné mikroklima se svěžím a voňavým vzduchem. Celý prostor působí mimořádně příjemně a relaxačně nejen zevnitř, ale i při pohledu zvenku.

Autorem této zelené oázy uprostřed rušného města je úspěšný japonský architekt Ryue Nishizawa. Tímto projektem chtěl demonstrovat, že život v nejlidnatějším městě světa nemusí nutně znamenat obětování čistého, dýchatelného vzduchu a otevřeného prostoru.

Více se múžete dočíst v celém článku V Tokiu vyrostla poschoďová zahrada na bydlení. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Architektura.

S umístěním zařizovacích předmětů a sanity už se toho moc udělat nedá – veškeré instalace jsou hotové a hýbat s nimi majitelé domu nechtějí. Také koupelnový nábytek už je zakoupený a jen čeká na své umístění.

Zvolený obklad je ze série Bamboo s designem vodorovně uspořádaných bambusových stonků. K této sérii lze dokoupit také ručníky a osušky se stejným motivem. Obklad je nabízený ve třech odstínech – krémová, béžová a wenge. Mně se zalíbila kombinace krémové a wenge. Jako doplněk k obkladům jsem vybrala 2 cm tenkou listelu Geisha. V nabídce je také širší listela, ale ta už se mi moc nelíbila. Vynechala jsem i dekorační obklad s vložkou Geisha a vsadila na jednoduchost.

Podlaha a sokl probíhající po obvodu místnosti je v tmavém dekoru wenge. Také obklad vany jsem navrhla v tmavším odstínu. Tenkou listelou, která opět probíhá po celém obvodu koupelny, jsem rozdělila světlý obklad stěn. Pro oživení světlého obkladu jsem přidala pruh tmavé kolem okna a za topení. Také obklad za toaletní mísou je z wenge, pouze spodní pás je v kontrastní krémové barvě. Také stěna u sprchového koutu byla oživena pásem tmavých obkladů.

Celkově na mě tato série obkladů a dlažby působí velice příjemně, a panu Ivanovi ji rozhodně doporučuji. Je to klasika, která se mu hned neokouká, a zároveň vůbec nepůsobí nudně. Koupelnový nábytek ze série Lyra, který si majitelé pořídili, je kombinací dekorů světlého ořechu použitého na korpusy a bílé barvy dvířek. Ke zvolenému obkladu se barevně hodí.

Pokud se chystáte na rekonstrukci nebo zařízení nové koupelny také, rozhodně si předem nechte vypracovat od odborníka spárořezy pokládání obkladů a dlažby. Některé detaily dokážou doslova pohřbít jinak pěknou koupelnu. Naopak perfektně promyšlená a do detailů dotažená práce může vaši koupelnu povznést o třídu výš.

A co si myslíte vy? Vybral si pan Ivan dobře?

Více se múžete dočíst v celém článku Jakou dlažbu do nové koupelny? Potřeboval poradit čtenář. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Koupelny.

Patří kultuře Mochiků (Moche), která se v Peru vyvinula ve středním horizontu andských dějin přibližně mezi druhým a osmým stoletím n. l. Jedná se o jednu z kultur, které byly předchůdcem slavné civilizace Inků.

Rituály s lidskými oběťmi

Umění mochické kultury produkovalo pozoruhodně zdobené předměty. FOTO: Isifa

O mochickém náboženství toho mnoho nevíme – andské kultury po sobě nezanechaly žádné písemné prameny (nepočítáme-li quipu, incké provázkové „písmo“, které ale dokázalo zaznamenávat pouze početní údaje), a při rekonstrukci rituálních praktik se tudíž může spoléhat pouze na prameny archeologické (budovy, kosterní nálezy apod.) a ikonografické, ke kterým v případě Mochiků patří především keramika a fresky.

Z těchto pramenů také víme, že Mochikové, stejně jako ostatní andské kultury, praktikovali lidskou oběť, a to zejména stětí – máme doklady uťatých „trofejních“ hlav i vyobrazení složitých rituálů, jejichž smysl nám zůstane asi navždy utajen, při kterých se popíjí nápoj, jehož přísadu snad tvořila lidská krev získaná při oběti.

Mochické fresky vyobrazují, že na těchto rituálech symbolicky participovali i zesnulí předkové a další obyvatelé podsvětí, kteří jsou obvykle vyobrazeni ve spodním plánu malby. Ojediněle pak můžeme najít kosti obětovaných nešťastníků – hlavní fenomenální nález tohoto typu poskytla mochická stavba Huaca de la Luna, kde se našel hromadný hrob; podle způsobu zacházení s kostmi jde možná právě o lidské oběti.

Více se múžete dočíst v celém článku Obětní oltář patřil předchůdcům slavných Inků. Obětováni byli i lidé. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.

Podle způsobu otevírání se garážová vrata dělí na různé typy, z nichž nejoblíbenější jsou sekční neboli výsuvná, výklopná, posuvná, rolovací a dvoukřídlá vrata.

Vrata sekční neboli výsuvná

Nejoblíbenější jsou vrata sekční, která se vysunou po kolejničkách rovně vzhůru a částečně kopírují strop uvnitř garáže. Tím sníží výšku garáže, s čímž je třeba počítat. Křídlo vrat se skládá ze sekcí, lamel asi 50 cm širokých a složených z několika vrstev (vnitřní a vnější plech spojený polyuretanovou pěnou). Ty jsou propojené, takže odpadají tepelné mosty a panely ve spojích nemrznou. Vysoká hmotnost vrat se musí nadlehčit, k čemuž slouží pružina umožňující i ruční otevření (vrata se ovládají dálkově i ručně). Mohou být nezateplená i zateplená (tehdy mají dobré izolační vlastnosti) a výhodou je barevná variabilita; jejich odstín lze přizpůsobit jakémukoliv odstínu stěn garáže. Vybrat si můžeme i vrata z lamel dřevěných, které nalazurujeme na zvolený odstín.

Výklopná vrata

Jako obří plochá deska se zvednou proti přijíždějícímu autu a zastaví se v horizontální poloze, vodorovně leží pod rámem u stropu. Efektní bývají barevná vrata kazetová v sytých barvách, objevují se často opět zase i lamely.

Posuvná vrata

Posuvná vrata mají tu výhodu, že se jimi výška garáže nesníží, můžeme jimi projet (i projít), i když jsou jen zčásti otevřená; dveře se jednoduše posouvají do strany. Bývají vyrobena také ze sekcí jako vrata sekční, také se pohybují v kolejnici, která je však vedena vodorovně na jedné stěně garáže. Posuvná i výsuvná vrata se vyrábějí i k širokým dvougarážím.

Rolovací vrata

Rolovací vrata z hliníkových lamel se využijí zejména tam, kde je uvnitř garáže málo místa; při otevření zmizí – srolují se do lehkého boxu pod stropem. Nutná je u nich protipádová brzda, která znemožní náhodnému vyrolování (vypadnutí) vrat z boxu. Velkou výhodou je možnost prosvětlení nebo provětrání garáže vložením několika průhledných lamel nebo lamely větrací.

Jejich další předností je jednoduchá konstrukce a dlouhá životnost hliníkových komponent. Na výběr je několik typů lamel, většinou jsou zateplené (vyplněné PUR pěnou). Tato vrata se mohou objednávat v maximální šířce asi 5,5 metru a nabízejí se asi v deseti barvách včetně dřevěného dekoru. Zvolit lze dálkové ovládání (ovládají se různými typy spínačů nebo kódovou klávesnicí) doplněné ovládáním ručním. Rolovací vrata disponují standardně elektrickým pohonem a nouzovým otevřením na kliku.

Více se múžete dočíst v celém článku Každé garáži vrata na míru. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Garáže .

Dinosaurům nedošlo, že jim od asteroidů hrozí nebezpečí…

Kolem 4700 asteroidů je natolik blízko a mají takovou velikost, že mohou znamenat hrozbu pro Zemi. S odvoláním na údaje získané z jednoho svého vesmírného teleskopu to ve středu uvedl americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Není to ale podle ústavu důvod k panice. 

Pro NASA je potencionálně nebezpečný takový asteroid, který by díky své velikosti přečkal ohromný žár při průletu atmosférou a na povrchu Země by způsobil přinejmenším regionální katastrofu. Nyní uváděný počet takových asteroidů je menší než v minulosti, ale je podle úřadu větší pravděpodobnost, že zkříží dráhu Země. „Není to něco, kvůli čemu by lidé měli propadat panice,“ zdůraznil astronom Amy Mainzer z laboratoří NASA v Kalifornii. Ujistil ale, že vědci tuto možnou hrozbu dál pozorně sledují. 

Co nám hrozí

Asteroid, neboli planetka, je malé těleso většinou nepravidelného tvaru obíhající kolem Slunce nebo jiné hvězdy. V naší sluneční soustavě se taková tělesa nacházejí zejména v prostoru mezi Marsem a Jupiterem. Řada z nich je však i za drahou Neptunu, kdežto jiné mohou křížit dráhu Země a dostávat se ke Slunci blíže než naše planeta. Za planetky se považují obvykle tělesa větší než 100 metrů. Menší se nazývají meteoroidy. 

Více se múžete dočíst v celém článku Zemi ohrožuje 4700 asteroidů. NASA radí nepropadat panice. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.

„Dodneška si vzpomínám, jaký šok mi způsobila zpráva, že si mě značka Calvin Klein vybrala pro svou kampaň. Po zádech mi tekly čúrky potu. Každý v Hollywoodu je tak šíleně vychrtlý, takže si tu nikdy nemůžete připadat dostatečně hubená.

Mívám tlusté dny, kdy se cítím hrozně. Na zdejší poměry jsem vlastně docela baculatá. A vidíte, taky to přežili,“ komentuje Scarlett sarkasticky své tělesné dispozice, nicméně vzápětí dodává: „Mám ráda svoje tělo, svou tvář a nejvíc miluju svoje prsa. Říkám jim moje milované holky.“

Právě hereččin bujný dekolt ji několikrát vynesl na špici nejrůznějších žebříčků krásy, jindy zase opěvují její smyslný pohled, záhadné charizma, porcelánovou pleť, odzbrojující úsměv…

Kopanec nakonec

Novináři pro ni ovšem nemají jen samé superlativy. Jméno Scarlett Johanssonová často vévodí bulvárním rubrikám, neboť si jeho nositelka před zástupci médií ráda pouští pusu na špacír a také její milostný život se ocitá pod drobnohledem veřejnosti.

Zdaleka nejde jen o nedávný skandál, který způsobil únik značně intimních fotografií z hereččina mobilu. Už v 19 letech Scarlett prohlásila, že si k sobě nedovede představit partnera pod 30 let.

„Jsem holt na starší muže,“ krčila rameny a nechala se fotografy nachytat při vášnivém objetí ve výtahu s hercem Beniciem del Torem starším o 17 let. S kolegou Joshem Hartnettem ji zase přistihli při dovádění v kabince obchoďáku.

Na cestě životem ji chvíli doprovázeli také herci Jonathan Rhys Meyers, Jared Leto či Sean Penn. „Nejdražší moment v životě je, když se zamilováváte. Ležíte spolu v posteli, zbožně se na sebe díváte a oba cítíte, že se stane něco krásného. Vždycky vás ale nakonec čeká jenom kopanec,“ konstatuje kráska.

Manželství na tři roky

Nezdarem skončilo její tříleté manželství s dívčím idolem Ryanem Reynoldsem. Když se v září roku 2008 brali v rodišti ženicha, kanadském Vancouveru, společenské magazíny je okamžitě označily za nejvíce sexy pár Hollywoodu: ona nesesaditelná královna krásy, on vítěz anket o nejatraktivnějšího muže planety.

Scarlett zářila štěstím, nadšeně vyprávěla o výhodách života po boku jednoho jediného muže a tvrdila, že pro ni není větší zábava než manžílkovi vyvařovat. Dokonce prý společně uvažovali o adopci sirotka z Afriky. Ryanovi se ale v téže době hlavou honilo zřejmě něco docela jiného: praskl na něj románek s blonďatou herečkou Blake Lively.

Rozvedli se loni a dali si záležet, aby byl konec jejich svazku vnímán jako bezproblémový. „Když se pohybujete v šoubyznysu, je těžké udržet si jakýkoli vztah. Často cestujete do dalekých končin a láska přes telefon nepatří mezi nejstálejší.

Navíc pořád odoláváte lákadlům v podobě charizmatických partnerů, s nimiž točíte i ty nejintimnější scény,“ vypočítávala Scarlett Johanssonová a nechala se slyšet, že o herce už ani nezavadí. Nyní je jejím partnerem uznávaný reklamní agent Nate Naylor.

Milenci svou lásku úzkostlivě tajili několik měsíců, snaží se společně neukazovat na veřejnosti, a tak se o novém vyvoleném zase tolik neví. Snad jen tolik, že je mu jednapadesát, v reklamní branži platí za jedničku, v New Yorku má spoustu vlivných známých a je náruživý sběratel umění.

Zkrátka dobrá partie. Nicméně sytou potravou pro bulvár není jenom hereččino soukromí. Sama se dokáže před nastavenými mikrofony či diktafony pořádně opřít do svých kolegů, takže o palcové titulky je hned postaráno.

V mediální výbuch se například proměnila její roztržka s režisérem při natáčení sci-fi Ostrov. Michael Bay měl představu, že se ráno probudí v posteli v podprsence, což ji rozlítilo.

„Copak nějaká žena spí v podprsence?! Nesnáším nesmyslné příkazy. Michaelova odpověď zněla, že film musí být přístupný i dětem. Tak jsem mu odsekla, ať přes moje ňadra raději přehodí prostěradlo.“

Z dalších přestřelek? O svém hereckém kolegovi Ewanu McGregorovi prohlásila, že neumí líbat. Nabízenou roli v akčním trháku Mission Impossible 3 zase odmítla, protože prý nebyla zvědavá „na nekonečné přednášky Toma Cruise o scientologii“.

Je to bohyně!

Nebylo by ovšem správné vykreslit Scarlett Johanssonovou jako herečku, která dělá kariéru přes skandály. Do hollywoodských výšin ji vynesl nepřehlédnutelný talent. Už v osmi letech stála na divadelním jevišti i před kamerou. O šest let později zazářila v romanci Roberta Redforda Zaříkávač koní.

Více se múžete dočíst v celém článku Bohyně Scarlett Johansson. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.